THE CREW Interview // Klárka // Café Mitte Brno

Jak ses dostala ke kávě?

Bratr mě před několika lety donutil, abych šla na workshop Jardy Tučka z Doubleshotu. Bylo to tehdy v rámci Týdne kávy a Jarda tam mluvil hlavně o filtrované kávě a její domácí přípravě. Uvědomili jsme si s bráchou, že je to náš společný koníček, a tak jsme se o kávě začali více bavit. Koupili jsme si mlýnek a začali první pokusy s kávou doma. A už nám to oběma zůstalo.

Pak přišel klasický boj, co vybrat jako téma bakalářky a napadlo mě, že bych mohla zpracovat rozhovory o výběrové kávě. Říkala jsem si, že bych se díky tomu mohla o kávě dozvědět zase něco navíc. Seznámila jsem se tak i s Honzou, kterého jsem – tehdy ještě v Gill’s – zpovídala ohledně pražení. 

V roce 2014 jsem odjela do Rimini jako dobrovolník na světový šampionát kávy a tam mi Michal Stec řekl : „Hledáme v Mitte nějakého nového baristu, tak se stav na pohovor.” Tak jsem přišla a přijali mě. I když jsem tehdy měla pocit, že jsem pokonila vše, co jsem mohla. Takže to skončilo tím, že já dělám v Mitte a brácha rozjel European Coffee Trip... 

Podílíš se nějak na European Coffee Tripu?

Oficiálně ne. Jen když potřebují baristu na akci tak jim pomůžu. Nebo když brácha náhodou píše články v češtině, tak mu je edituji.


Jak často tě teď můžeme potkat v Mitte?

To se nedá úplně přesně říct, průběžně se to mění – teď mívám zhruba tři směny týdně. Byla bych tam i více, ale snažím se směny rozdělit spravedlivě, protože všechny ta práce baví a chtějí v Mitte trávit co nejvíc času.

Jaký je to pocit, být po relativně krátké době služebně nejstarší barista?

Je to strašně zvláštní! Po tom, co jsem nastoupila, se najednou začali měnit lidi, přitom dřív tam byli dlouhou dobu stejní baristi. Celý tým se vyměnil v podstatě za pár měsíců. Teď na jaře budeme slavit páté narozeniny a já jsem v Mitte rok a půl. Ale dává to smysl, Mitte je malinké a lidé jdou často pracovat v oboru, který vystudovali, anebo se posunou dál do větších kaváren, do jiných měst, jiných států…

V Mitte svou kávovou „kariéru” startovalo docela hodně lidí… Jak to vidíš ty, plánuješ se někam posunout?

Určitě vím, že nechci dělat žurnalistiku, kterou jsem vystudovala. Chtěla bych zůstat u kávy. Jedna varianta je, že se spojíme s bráchou a vytvoříme nějaký vlastní koncept tady v Brně, další varianta je, že odjedu do zahraničí. Dává mi to větší smysl, než odcházet do jiného města tady v ČR.

Máš nějakou představu, kam konkrétně bys chtěla jít?

Láká mě Londýn – jak kávově, tak i obecně jako město. Loni jsem tam jela na výlet a bylo to pro mě první místo, kde jsem si řekla: „Jo, to je město, kde bych chtěla žít”. Ať už jen třeba na malou chvíli. Chtěla bych si londýnský život vyzkoušet, než se někde usadím, snad se mi to podaří.

I když se nechci věnovat tomu, co právě studuji, ráda bych školu dodělala, když už jsem se do toho pustila. Nechci patři mezi takové ty klišé baristy, kteří nedokončili školu (smích). Začala jsem studovat obor, který mě poměrně baví a může se mi hodit do budoucna – jde o personální management. Přijdou mi užitečný pro lidi v jakékoliv vedoucí pozici, kde musí vědět, jak pracovat se zaměstnanci. I z toho důvodu bych chtěla školu dokončit.

Co tě na práci s kávou nejvíc baví?

Baví mě hlavně ta komunita. Lidi se společným zájem, kteří chtějí udělat ostatním lidem den a život hezčí. Nedávno se mě někdo ptal, jak nazývám naše pravidelné zákazníky. Moje odpověď zněla “přátelé”..

Taky se mi líbí učit lidi zvykat si na nové standardy, ukazovat jim, že nemusí pít jen to, co pili celý svůj život. Líbí se mi lidem ukazovat, že káva nemusí chutnat jen jako spálené oříšky, ale že káva je ovoce a může vytvořit velmi zajímavou chuť. Zvlášť ta filtrovaná.

Jak vnímáš českou kávovou scénu?

Myslím, že jde hodně vpřed. Spousta kaváren se snaží hodně propagovat filtrovanou kávu a myslím, že mají úspěch, což je super. Trochu se sice bojím, že se některé z nich vezou na nějaké módní vlně, která nemusí vydržet dlouho, ale doufejme, že se záliba v kvalitní kávě udrží. Líbí se mi také, že dobré kavárny otevírají i v menších městech a není to už jen doména Prahy a Brna. Přijde mi, že lidé malých městech jsou o to nadšenější a odhodlanější, protože si museli tvrdě vydobýt své místo a návštěvnost.

V jakém stylu by byla tvá vlastní kavárna?

Mně se obecně hodně líbí, když se v kavárně skloubí kvalitní produkty od kávy po dezerty a ostatní nápoje. Přišlo by mi škoda, kdyby se kavárna zaměřila jen na kávu a ostatní sortiment by přišel na vedlejší kolej. Zásadní je výběr správného dodavatele – nemusí být nutně lokální, ale musí být rozhodně kvalitní. Zákazníci musí vědět, že cokoliv si v kavárně dají, bude odpovídat kvalitě kávy.


Co se ti vybaví jako první, když se řekne Rebelbean?

Ikea taška! Michal nám v ní nosí kávu… (smích)


Mitte se teď hodně mění, na co se ještě můžeme těšit?

Mitte se bude měnit i dál, minimálně vizuálně – budeme mimo jiné předělávat celý bar, aby tam bylo více místa. Tím, že je Mitte tak malé, tady jsou všechny změny dost vidět.

Po čtyřech letech se změnil majitel kavárny a přirozeně se změnila i vize. Chtěli bychom s teď zaměřit i na to, aby se tu dělo více akcí, nejen kávových, ale i kulturních. Rádi bychom tu probudili život! 

// Matouš Vinš //