Koncept propojení barber shopu a espresso baru je u nás dost originální. Jak na to reagují zákazníci holičství? A chodí někdo čistě na kávu?
Pár podobných konceptů se u nás už objevilo, ale konkrétně toto spojení barber shop + tattoo salon + kavárna tu ještě nebylo, to máš pravdu. Zákazníci barber shopu jsou velmi mile překvapeni, jaký servis se jim u nás dostane. Při čekání si mohou dát kávu, drink, pivko, popovídat s baristou a zkrátit si někdy i hodinové čekání.
Lidí, co za námi přijdou vyloženě jen na kávu je stále víc a víc, teprve nás objevují.
Funguje to i naopak? Že by lidi, kteří původně chodili jen na kávu, zavítali i do Barber shopu, nebo si nechali vedle udělat tetování?
Rozhodně! Spolupráce funguje všemi směry – často se stane, že zákazník přijde na kávu a rovnou se objedná na stříhání nebo si domluví kérku. Zrovna baristka Klárka z Mitte, která sem chodí na kávu, už má termín své nové tetovačky.
Jaká je tedy tvoje role? Cítíš se tam hlavně jako člověk, který připravuje kávu, nebo je tvým hlavním úkolem „zabavit” lidi při čekání?
Asi všechno dohromady (smích). Bavit lidi je ale tak trochu součástí práce baristy. Když jsou přístupní konverzaci, bavím se s nimi o kávě ale i o životě, dětech, práci. To mě na tom baví. A tady je k tomu spousta prostoru.
Máš nějakou zajímavou historku?
Na práci vedle barber shopu je hodně zajímavá reakce mnoha pánů v holičském křesle, kteří se u nás s výběrovou kávou setkají poprvé. Někteří se diví chuti, u cappuccina se někdy ptají jestli jsem do něj nedal cukr. A já jim řeknu, že je to kombinací dobrého espressa a kvalitního mléka. Někteří nechápou a stále mě podezřívají, že jejich cappuccino má více kalorií, než by mělo mít.
Moc si užívám brněnskou komunitu baristů a lidí, kteří se motají kolem kávy. Jsem v Brně teprve tři měsíce, ale vidím, že zdejší baristé jsou velmi otevření, nebojí se spolupráce a vzájemné pomoci. Toho si děsně vážím.
V Brně jsem měl své první espresso z výběrové kávy. Připravil mi ho kdysi Michal, když ještě pracoval v Mitte. To kafe mi úplně zazvonilo v hlavě. Důvod první. Další je ten, že se vlastně trochu vracím k rodinným kořenům. Babička bydlela ve svém dětství v Brně na Biskupské. A já sem často a rád jezdil, i když tu už nežila. Vždy jsem chtěl prožít alespoň část svého života v Brně a teď k tomu díky nabídce od Rebelů byla ideální příležitost.
V čem je tu kávová scéna oproti Ostravě jiná? Je něco, kvůli čemu se ti po severu stýská?
Ostrava je velmi specifické město. Má svůj jedinečný ráz a povahu. Lidé tam jsou rázní, přímí, mluví rychle a teprve se učí pít dobré kafe. Scéna s výběrovou kávou je tam dost mladá, ale rozvíjí se. Tady už jsou lidé zvyklí na to, že káva může chutnat i jinak než jako spálený klacek. Podle toho vyžadují i vyšší standarty, a jsou náročnější jak na surovinu, tak na obsluhu a prostor.
Stýská se mi po baristech, kteří v Ostravě dělají nemožné, aby rozšířili povědomí o výběrové kávě mezi lidi. A možná po té rázovitosti severu, kde je nyní všechno možné a nové.
Co tebe osobně na kávě nejvíc baví?
Komunikace s lidmi. Káva je pro mě velkým prostředníkem pro setkávání a sdílení zážitků, zkušeností, vědomostí...
Máš nějaký „kávový sen”? Něco, co bys určitě chtěl jednou vyzkoušet a zažít?
Jako barista se účastním jen posledního článku v celém kávovém řetězci, a to je příprava kávy, případně provoz kavárny. Zajímá mě ale celý proces od zrna přes zpracování a pražení až po šálek. Chci to zažít celé. Díky Rebelům teď můžu nakouknout k pražení a nakupování káv. Aby to bylo kompletní, zbývá mi návštěva farmy. To je můj sen číslo jedna.
Jsi součástí procesu vzniku kávy Rebelbean?
Spoustu věcí děláme jako jedna crew dohromady. Snažíme se na věci dívat z více úhlů pohledu, zásadní otázky řešíme společně nad pivkem. Při profilování pražení mě kluci přizvou ke cuppingovému stolu a za to jim patří můj velký dík.
// Matouš Vinš //
// foto: Bea Jablonická //
